Rodiny dětí s autismem a mentálním postižením v Moravskoslezském kraji stále častěji hledají pomoc, která jim umožní na chvíli vydechnout. Homesharing, sdílené péče založená na lidskosti, trpělivosti a bezpečném vztahu přináší dětem nové podněty a rodičům úlevu. Příběhy těchto rodin ukazují, jak zásadní roli může sehrát jeden člověk, který se rozhodne věnovat svůj čas tam, kde opravdu mění životy.
Homesharing propojuje rodiny dětí s autismem a mentálním postižením s lidmi ochotnými nabídnout svůj čas, trpělivost a otevřené srdce. Hostitelé se s dítětem pravidelně setkávají, tráví s ním volné chvíle a přinášejí do jeho života nové podněty i vztahy. Rodičům tím dopřávají tolik potřebnou úlevu a možnost na chvíli si odpočinout, vyřídit, co je třeba, nebo jen nabrat síly.
„Jmenuji se Monika a jsem máma dvou úžasných kluků Tondy (10 let) a Vašíka (8 let). Oba mají autismus, mentální postižení a nemluví. Naše cesta je dlouhá, někdy náročná, ale plná lásky.“
Když se narodil Toník, Monika věřila, že je čeká obyčejný rodinný život. Přála si více dětí, radostný domov a běžné starosti. Jenže Toník byl od začátku jiný – málo spal, reagoval po svém a postupně bylo jasné, že potřebuje víc podpory.
Po narození mladšího syna Vašíka přišla Tondova diagnóza. S ní dorazil strach, nejistota a tisíc otázek. Toník těžce snášel dětský pláč a začalo náročné období afektů. Večer nemohl usnout, a když už se to podařilo, často se v noci probouzel a křičel až do svítání. Bouchal hlavou o zem, zuřil, a vždy s ním musel někdo být, uklidňovat ho a chránit ho před úrazem.
Do toho se Monika s manželem starali o novorozeného Vašíka, zvládali probdělé noci a nekončící křik. Bylo to období chaosu, únavy a obrovské bezmoci.
Zanedlouho se diagnóza potvrdila i u Vašíka a svět se Monice zhroutil podruhé.
Velkou úlevu přineslo až stěhování z bytu do domu, kde má každý z chlapců svůj pokoj a svůj klid. Přestože se situace postupně stabilizovala péče o dva úplně odlišné chlapce s autismem je stále velmi náročná. Každý má jiné potřeby, jiné rituály, jiné reakce. Většinu dní je na to Monika sama, protože manžel pracuje. Pomoc z okolí? Téměř žádná. Večerní hlídání? Neexistuje.
Homesharing je pro rodiny, jako je ta Moničina, pro rodiče, kteří dělají maximum, pro děti, které potřebují bezpečný prostor a pro hostitele, kteří chtějí pomáhat způsobem, který má skutečný dopad.
Pokud vám Moničin příběh není lhostejný a cítíte, že byste mohli být oporou této či podobné rodině, staňte se hostitelem Homesharingu. Nemusíte být odborník. Stačí být člověk, který má chuť nabídnout svůj čas, trpělivost a kousek srdce.
„V Moravskoslezském kraji je 78 rodin s podobným příběhem, které si svého homesharingového hostitele skutečně zaslouží. Hledáme lidi, kteří svou přítomností, trpělivostí a lidskostí podpoří děti s autismem a mentálním postižením. Pokud vás oslovuje možnost poznat jejich jedinečný svět, budeme rádi, když se ozvete. A zároveň připomínáme, že hlásit se mohou i rodiny s dětmi s autismem či mentálním postižením, které by o podporu hostitele stály. Homesharing je tu pro vás,“ doplňuje Bc. Ivana Juroková, Adaptační průvodce Homesharingu.
Projekt Homesharing je spolufinancován Evropskou unií.
Kompletní informace a přihlášky najdete na webových stránkách neziskové organizace Mikasa.
